Argo z Novobělské kotliny se narodil 21. 5. 2010. Argo je u nás už pět let, jako štěně měl výbornou paničku, která s ním cvičila a vše ho učila. U paničky byl cca do jednoho roku, pak měla panička úraz a Argo se dostal do rukou „psovoda“, který to s ČSV vůbec neuměl. Cvičit psy „po zlém“ není dobré řešení. Německý ovčák to nějak snese, československý vlčák ale ne, a když se psovi místo odměny a pochvaly dostává jen trest a nadávání, zamává to s jeho psychikou.
Argo dlouho snášel fyzické tresty, které nechápal. Pak přišla puberta a Argo se trestům postavil a začal se bránit. Vyšlo mu to. No a když to vyjde jednou, proč to nezkusit znova a znova. Nakonec to byla pro něj rutina. Budu vrčet, cenit zuby, popřípadě i kousnu … a budu mít klid, nikdo mi už neublíží. I takhle by se dalo popsat jeho myšlení. Trvalo to nějakou dobu, než nám Argo začal věřit.
Přesto všechno i Argo potřebuje zkušeného majitele. Není to pes pro každého a nehodí se k malým dětem. Nevíme proč, ale děti nemá rád. Argo by byl vhodný i na hlídačku za předpokladu, že bude mít jednoho psovoda.
K Argovi se musí přistupovat vlídně, ale důsledně a sebevědomě. Nemá rád povely, které zní jako rozkaz. Splní je s vrčením a nejistotou, jestli zase nebude trestán. Argovi se musí povely podat s láskou a porozuměním, ne příkazem. Proto potřebuje klidného a vyrovnaného „vůdce smečky“ jinak se snaží být „vůdcem smečky“ sám a to ho stresuje.
Argo není dominantní pes, u něj je agrese spíše strachová.
Argo uhynul u nás dne 25. 3. 2018
Argo, jsi v našich srdcích ted‘ a napořád. Odpočívej v pokoji, zlatíčko.